Českou audiovizuální tvorbu čekají nejspíš největší změny od roku 1989. Nejde však o revoluci, ale spíše evoluci. Bezpečnost práce a s ní související témata byla v českém filmovém prostředí po významnou dobu upozaďována. Jedním z hlavních důvodů byla decentralizace díky nově vznikajícímu tržnímu prostředí v 90. letech, tvůrčí svoboda ale i určitá nechuť nechat nově nabytou svobodou svazovat byrokracií, či pravidly. Zároveň, v českém prostředí prozatím chyběla autorita, která by pomohla se vzděláváním v tomto tématu pomoci, případně nezbytné změny navrhnout ke všeobecné diskuzi.

Pražská FAMU ve spolupráci s Evropským institutem bezpečnosti filmových projektů již několik let věnuje v rámci studijního programu velkou pozornost bezpečnosti práce aplikované na fungování štábu a to i s ohledem na plánování výroby studentských cvičení.  Nyní přichází čas přenést některé nově formulované principy do praxe a s tím se pojí otázka: „Kdo má být autoritou, která zahájí diskuzi na toto téma?“ A odpověď překvapivě zní: „My všichni“. My všichni kdo se podílíme na výrobě audiovizuálních děl, klipů, reklam ale i celovečerních filmů a pracujeme na „volné noze“ od herců, kameramanů, osvětlovačů až po výkonné produkční máme společný zájem pracovat v bezpečném a efektivním prostředí a mít alespoň základní zabezpečení pro případy vzniku škod, úrazů, ztráty příjmů a dalších rizik s výkonem povolání, či umělecké profese spojených.

Odbory nejsou toxické.

Sdružování v odborových organizacích má v českém prostředí negativní konotaci. Přitom mezi hlavní poslání odborových organizací, pokud se rozhlédneme do zahraničí, je právě zajištění ochrany a výhod svým členům. Mají k tomu nepoměrně lepší zázemí než jednotlivec a samozřejmě mnohem lepší pozici pro vyjednávání kupříkladu pojistných podmínek svým členům. Toho již využívají mnohá jiná povolání, jako příklad uveďme Českou komoru architektů. V zahraničí v oblasti audiovize pak vidíme zásadní vliv odborových a profesních organizací při stanovování základních podmínek a principů, které jsou při audiovizuální výrobě dodržovány. Takový vliv nejen, že předchází rizikovým situacím, případně pomáhá řešit následky, ale vytváří určitou kompatibilitu pravidel platných v jednotlivých štábech. To je základním prvkem jistoty člena štábu pracujícího „na volné noze“, tedy OSVČ, který a to nezapomínejme, je v českém pojetí fungování štábu zodpovědný za všechny škody, jež způsobí.

Asociace českých kameramanů, jako průkopník změn, dosáhla první zásadní změny ve prospěch OSVČ, (svých  členů), když vyjednala s ČT změnu znění smluv v jejich prospěch. Díky této změně budou nejen členové AČK, ale i dalších profesí včetně smluv autorských ve výrazně lepším postavení a odpovědnost za škody vůči ČT je nyní výrazně omezena. Navíc AČK vyjednala s ve prospěch svých členů sestavení pojistného programu "ušitého na míru" požadavkům ČT a to za výrazně lepších podmínek, než jakých by dosáhl jednotlivec.

Jde tedy o zcela nové pojetí dosavadního fungování asociace v oblasti kultury a zřejmou změnu toho jak sama asociace vnímá své poslání.

Zároveň jde o největší změnu status quo způsobenou odborovou prací ve prospěch OSVČ od roku 1989.

Nástroje tedy máme k dispozici, je na nás, začít je využívat.

Nové informace k tomuto tématu naleznete i na doméně:

Bezpečný film